Čechové u Baltu.

Vincenc Furch

Čechové u Baltu.
I. I.
Otakar železný zas boj nový chystá, Vůdce on vítězný, při něm sláva jistá, Každý vojín prsa křížem si znamená, V sever táhne česká mládež roznícená. 213 Otakar rekovný smělé vede voje Naproti pohanům do krutého boje, Do Sambie mlhavé, k moři baltickému, Nižádný vrah posud neodolal jemu. Staví na bojišti kříž a modly kácí, K Bohu křesťanskému Prušan se obrací, Vede král své Čechy, lítají prápory – Již lev bílý hlídá v siné moře s hory! Hle tiché, velebné moře, obraz míra, Nepřehledně se před vojskem otevírá, Zelenavé vlnky na břeh vystupují, Otakara temným šumem pozdravují. Prápor český věje nad pomorským krajem, Klesají Čechové na kolena vzájem: „Hospodine, pomiluj ny!“ – slavně pěli, – Po prvníkrát moře baltické uzřeli. II. II.
Zhasly hvězdy, zhasly rodu Přemyslova, Zkazila poslední plod ruka vrahova, Jiný se vyskytnul rod na stolci českém, Jak bludice počal rudým svítit leskem. Bludice nestálá – jezdí semotamo Bohatýrský Jan, aj bylo pod ním známo Na sedáních, v bitvách, po Evropě celé České rytířstvo cti žádostivé, smělé. 214 Svět jej obdivuje, vrah se koří jemu, I vítězně táhne až k moři sinému, Balt jej pozdravuje, vítá šumem tajným, Šeptá o shledání k synům cizokrajným! Zde ustal lev český u vítězném běhu, Hle červenobílý prápor věje s břehu: Hle voj zastavil se – v tiché moře zírá, Ježto se velebně před ním otevírá. I hle kleká Jan a rázem jak na heslo, Celé vojsko české na kolena kleslo: „Hospodine, pomiluj ny!“ – slavně pěli. – Po druhékrát moře baltické uzřeli. III. III.
Slavně Jan pad v bitvě, zesnul Karel drahý, S ním v kochané vlasti pominul věk blahý, Mistr Hus upálen zahynul v Kostnici, Celý národ český povstal hanbu mstící. Pomsta nesmírnou v něm sílu probudila, Že celé Německo hrůza ohromila, Kněz kalich vyzdvíhá! za ním voj nadšený – Veškeren odpůrník hyne poražený. Východ již a západ před nimi se třese, Voj k poledni, jiný v sever hrůzu nese, Marný všechen odpor, u vítězném běhu Vede Prokop voj až k baltickému břehu. 215 Hle před nimi tiše u velebné kráse Nepřehledné moře rozeprostírá se, Dojat jemným citem hrozný Taborita Oslzeným okem siné moře vítá. Kněz kalich vyzdvíhá, vojíni klekají, Zem opět viděnou Čechové líbají! – „Hospodine, pomiluj ny!“ – slavně pěli. – Po třetíkrát moře baltické uzřeli. 216

Básně v knize Básně: