Kázaní Polské, v Paříži dne 29. listopadu 1849.
Slavnost výroční se slaví
V chrámě de l’assumption,
Polskou emigrací volá
Do kostela zvučný zvon.
Ejhle Poláci se hrnou
K službám Božím v cizině –
Nesmějí se k Hospodinu
Modlit v drahé otčině.
359
Bloudějí už šírým světem
Roků osm a dvacet –
Otevřen jen krom ojczyzny
Veškeren jim velký svět;
Avšak po šírém co světě,
Když je domov zavřený –
Co je vše ostatní země,
Když je ráj, ach, ztracený? –
Mše se četla na památku
Velikého povstání,
Na kazatelnu pak vstoupil
Kněz a začal kázání:
„Patres nostri peccaverunt,
Naši otci hřešili,
Nesvorností – vlastní vinou
Samostatnost ztratili.
Nadějná noc nastala pak,
Bratří, ve Varšavě nám –
Zdálo se, že vystavíme
Nový Polské Slávy chrám;
Krvavě se nad Varšavou
Ranní záře zdvihala –
Před námi se dávná Polska
V krvozáři míhala.
My jsme šťastně bojovali
Pro ojczyznu posvátnou,
Bílý orel vedl k boji
Polskou mládež udatnou;
360
Darmo však jsme krev svou lili,
Marna byla udatnost –
Poznovu nás pokořila
Staropolská nesvornost.
Slze krvavé bych plakal
Nad ojczyzny osudem –
Ni svých synů kosti nesmí
V lůno pojmout Polská zem;
Její syni – vyhostěnci
Po světě pouť konají –
Kamby hlavu položili –
Místa v světě nemají! –
Slze krvavé bych plakal
Nad osudem Poláků,
Neohrožených a statných,
Světoznámých vojáků –
Zbraň jest na toulavé pouti
Jejich družka jediná –
Jejich touha – jejich zdání
Daleká jest otčina.
K Polákům zvuk zbraně mluví
Sladkým hlasem těšícím –
Zbraně blesk je Polákovi
Světlem v noci svítícím;
Avšak zbraň ho posaváde
K vlastní zkáze vedla jen –
Nad nocí ach Polskou posud
Nejeví se spásy den! –
361
Poznovu jste k boji vstali
V ruce s mečem plamenným,
Maďarům jste pomáhali
Proti vlastním bratrům svým,
Proti volnosti Slovanské
V Uhersku jste brojili –
Bratrovraždu – matkovraždu
V Uhersku jste strojili.
Jako Kain z Uherska Polák
Ubírá se v dálinu –
Myslil, bratrskou že krví
Vykoupí svou otčinu;
Avšak bratra Bůh zachránil,
Polák ale kletbou hnán
Světem bloudí bez domovu
Krváceje z tisíc ran!“ – –
Vysoko na kazatelně
Jako prorok nadšený –
Ejhle stojí Kajzevič kněz
Duchem Slávy zbuzený,
Aby národu Polskému
Hříšné skutky vytýkal,
Aby jejich pyšné srdce
K matko-, bratrolásce zval. –
Na začátku pozorlivě
Poláci naň hlídali,
Ale jakoby se pod ním
Vlny mořské hýbaly –
362
Jako s nebeské když výše
Hromu hlas se rozlíhá –
Moře šumem odpovídáodpovídá,
K nebesům se pozdvíhá – –
Tak se nenadále budí
V chrámu Páně hluk a šum –
A slyš! major Borski nahlas
Volá: „Sláva Maďarům!“
A Poláci opouštějí
S bouřným hlukem Boží dům,
Volajíce: „Sláva, Sláva
Polákům a Maďarům!“ –