Památka.

Vincenc Furch

PamátkaPamátka.
Plná luna druhdy Polska – teď jak měsíc nový! Proto nevýslovně bolno Polákovi: Od černého moře až tam k baltickému Všechno kořilo se pánovi polskému, 390 Všechno rozpadlo se – jen památka zbyla, Ta obrazy svoje krásné nezakryla. Ty obrazy matka dětem ukazuje, Jim o dávné slávě zkazky vypravuje. Obrazy ty Polák zírá v chrámu Páně – V zpovědi, v kázání zpomíná kněz na ně. Když se jinoch, dívka vroucně objímají, Sobě a ojczyzně věrnost přisáhají; Když umírá Polák, když se s světem loučí, Děti a ojczyznu Bohu odporoučí.

Kniha Básně (1874)
Autor Vincenc Furch