Památka.

Vincenc Furch

Plná luna druhdy Polska – teď jak měsíc nový! Proto nevýslovně bolno Polákovi: Od černého moře až tam k baltickému Všechno kořilo se pánovi polskému, Všechno rozpadlo se – jen památka zbyla, Ta obrazy svoje krásné nezakryla. Ty obrazy matka dětem ukazuje, Jim o dávné slávě zkazky vypravuje. Obrazy ty Polák zírá v chrámu Páně – V zpovědi, v kázání zpomíná kněz na ně. Když se jinoch, dívka vroucně objímají, Sobě a ojczyzně věrnost přisáhají; Když umírá Polák, když se s světem loučí, Děti a ojczyznu Bohu odporoučí.

Patří do shluku

polák, polský, maďar, maďarský, uhersko, srb, uherský, varšava, rus, polsko

37. báseň z celkových 288

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dumka. (Vincenc Furch)
  2. 250. Tam se v Bruně ve hrob uložilo (Jan Kollár)
  3. XXXIII. Z krásných choti úst se znáti učí (František Jaroslav Kamenický)
  4. Ostrolenka. (Vincenc Furch)
  5. Napoleon v Polsce. (Vincenc Furch)
  6. 462. Tu též spatřím, jdoucí dalším šlakem, (Jan Kollár)
  7. Polskému národu. (Václav Šolc)
  8. XXXII. Na Vyšehradě se velká sláva (František Jaroslav Kamenický)
  9. SLEZSKÉ ELEGIE. (Josef František Karas)
  10. Poláci pod Napoleonem. (Vincenc Furch)