Chlopicki.
Desetkrát se nad ojczyznou
Luna doplnila,
Bledou zář svou s nebes výše
Na zem tmavou lila –
Luno tichá, bledoskvělá –
Na své noční chůzi –
Kolik jsi ty uviděla
Zde na zemi hrůzy! – –
Posledního listopadu
Slunce žhavě vstalo,
Nad Varšavou noční mračna
Bleskem rozehnalo –
398
Na nohou již každý Polák
V skvělé zbrani stojí:
„Náš Chlopicki smělý, chrabrýchrabrý,
Buď nám vůdcem v boji!“
Nikde není Chlopického –
Vojvoda se tají –
On, jenž udatně vždy válčil
Jindy v cizím kraji –
V Italii, ve Španělích,
V Německu a v Rusi:
Teď on, když jej zve ojczyzna,
Bojechtivost dusí! –
„Ach, ojczyzno, ach, ojczyzno,
Moje drahá máti,
Rádbych krev svou na bojišti
Za tebe chtěl dáti –
Osudu hlas však v mém srdci
Děsně ozývá se:
Vlasti, předvídám, že boj ten
Nebude k tvé spáse!
Osud námi všemi vládne,
Říšemi a lidem –
To jest dáno v naši mocnost:
Rozloučit se s klidem,
Možná jest nám se vrhnouti
Do bouřného víru –
Nejisto však dosáhnouti
Vítězného míru!“
399
Byl Chlopicki jako nikdo
Národu milencem,
Ze všech polských synů byl on
Prvním vyvolencem.
„Veď nás – budem údy tvými,
Ty buď naší hlavou –
Veď nás k spáse, veď nás k smrti
Cestou bouřně žhavou. –
Pamětlivi jsme my dávné
Polské nesvornosti –
Dobře nyní uznáváme
Cenu poslušnosti –
Všickni budem údy tvými,
Ty buď naše hlava –
By ojczyzně vrátila se
Blaženost a sláva!“
Luna mění rohy svoje –
Rus blíž postupuje – –
V Chlopického celá Polska
Pevně důvěřuje –
Jako ještě nikdy v Polště –
Důvěra to byla –
Jak žádného – matka Polska
Chlopického ctila.
„Veď nás k boji, veď nás k smrti!“
Volá vojsko smělé;
„Neprodlívej – bojuj, bojuj!“ –
Volá Polsko celé. –
400
Chlopicki se odvracuje –
Nezačíná válku
Touhy plný, jak Kolumbus,
Hlídá v temnou dálku.
S větší důvěrou směl Kolon
V okeanu plovat:
Přírodě neklamné mohlť
Pevně důvěřovat –
Dřív se v dálném okeanu
Nalezne svět nový,
Nežli zdar od Neslovanů
Vzejde Polákovi! –