CHODÍME LUKAMI...

Rudolf Krupička

CHODÍME LUKAMI...
Chodíme lukami jak nás bůh stvořil: Adam a Eva. Slunce ti taví vlasy.vlasy, do slov se vůně vlévá, žilami rudý proud zahovořil jak létem zvlněné klasy. Nad horou v bránu krvavou slunce vjíždí. Oči mé, černí motýli, se zvedly, plály, poletovaly kolem tvých lýtek a stehen a hýždí, na hroty ňader tvých, nachem zalitých, vztyčených, sedly. 21 Ležíme. Sníme. Neslyšíme. Klínem svým hladovým tulíš se ke mně. Doteky tvoje důvěrné vzbudily hlasy země: vodopád krve zpívá prudký, zatím co za sluncem, branou krvavou jdou radosti moje bezměrné a tiché smutky... 22

Kniha Práh srdce (1920)
Autor Rudolf Krupička