BLESKY NA HORÁCH

Rudolf Krupička

BLESKY NA HORÁCH
Vůně země, zmraženy dechem půlnoci, truchle tlí, jásavých polední písně jako by zkameněly: zazněly kroky smrti – (radosti všecky ulétly!) – široko daleko, v obzorech tmami zavátých zněly... Dědiny, města – jako po vyhoření: světla není a života – života není... Pod kovovou deskou noci nikdo nezavýská. Jenom jako ve snu, který mámí, nad horami, nad vysokými, nad dalekými, se blýská. Lidská touha – srdce květ vzrostlý ze světel kosmických, rukama božíma sázený a zrosený božím smíchem, – žíznivý kalich pozvedá z vypráhlých země lích: volání o pomoc – pták na smrt raněný – padá tichem... Po bouřích teskní a stůně, vláhu jen živnou daly, po světel průtržích, které jak sloupy zemí stály, 39 po prstech slunečných, něžně jež hladily kvítí: láskou, bože, strašnou, přehoroucí, nehynoucí, nekonečnou, láskou věčnou chce žíti! Láskou věčnou, která je vodou živou všem kořenům, dlaní všech větrů, jež zlatý pyl životů nových nese, zaklinadlem, jež věčnosti uniklo zamčeným rtům, jímž – jako poklad boží! – dokořán země otevře se; láskou, jež nesmírná pohoří snů soucitu slzami zkropí a jejíž jsou hvězdy nezničitelné, odvěčné stopy! Lidská touha po ní, po dárci života, tolik si stýská! – – – – – – – – – – – – – – – Jenom jako ve snu, který mámí, nad horami, nad vysokými, nad dalekými, se blýská... 40

Kniha Práh srdce (1920)
Autor Rudolf Krupička