BŮH
Vesmírný zázrak něčí dlaň hýčká, chrání.
Odvěký zákon je ve hvězdných drahách psán.
Srdce se chvěje. Štěstím. Tisícem ran.
Hlava se sklání
v díkůvzdání.
Hovoří věčnost, znamení dává...
na prahu srdce klečím,
jasná je hlava:
radostem, žalům vděčím,
vteřinám lásky, hoře dnům,
touze a bláhovým snům,
nebezpečím,
zemi, jež život mi dala,
aby má duše vše milovala.
Hovoří věčnost, znamení dává...
Neslyšně bere za ruku,
slova svá
do půdy duše rozsévá:
56
Života velkost, štěstí, sláva
i klam
jsi sám:
bolest a úroda v sladkém souzvuku.
Věčností vesmír dýše
do duše dojaté:
K hvězdám se zvedají tiše,
němě,
jako by ze středu země,
mé ruce vroucně sepiaté...
57