Červnová noc
Skála, jež se sklání nad řekou,
lupič, sveřepý násilník nad lačnou ženou,
vlny vody, vlny páry, vonící akátem,
podhoubím, jehličím, senem, závratí, pirátem,
láska, jež visí nad dívčí touhou, tak blízkou, jakkoliv dalekou,
Damoklův meč nocí bezesných.
Noční koupel stříbrné dívky v řece – a vlny, vlny se ženou....!,
cvrčků a cikád zvroucnělé volání
do lesů na stráni:
„jih, jih, jih, jih, jih, jih!“
Sen měsíčního kamene, křišťálu studánky, pramene,
pryskyřný dým z ohniště cikánů na oboře,
stoupající, rozpjatá náruč k úplňku měsíce,
loď vodních pytláků, kladoucích šňůry na úhoře,
štěkot psů, vonící jeteliště, květ janovce, zdali si vzpomene?,
zaťaté zuby vášně, hukot jezu, pod vodou hnijící pramice,
lyrická píseň světlušek, smaragdem noci plujících,
cvrčků a cikád zvroucnělé volání
do lesů na stráni:
„jih, jih, jih, jih, jih, jih!“
Vzdutýma tvařematvářema vichřice allegro půlnoční duje,
se skály do řeky lupičem láskou svržený kámen
se srdce, Damoklův meč bezesných nocí a prokletý plamen.
Z vesnické hospody rezavé křídlovky vzlyk na rudém měsíci pluje,
rezavé křídlovky smích, meč, jak dlouho vydrží pavučin nítě?,
– a v chalupě pod lesem pláč, vůní smrků ospalé dítě,
52
vzbuzené snem o chlupatém něco, rezavé veverce,
kterou vidělo v poledne na sosně, ztratit se ve větvích,
cvrčků a cikád zvroucnělé volání do lesů na stráni:
„jih, jih, jih, jih, jih, jih!“
53