VICHŘICE.
Ze všech nálad a hnutí přírody, ty, věru nejvíce
schvátit mne dovedeš, divoká letní vichřice.
Příroda, uspaná polednem, procitne tebou,
celá se roztančí, rozvlaje, v bláznivý let se dá,
„vítězná závrati mládí, ach, vezmi mne ssebous sebou!“,
v náruč ti vyskočí, k srdci ti usedá,
o dálce skanduje, zpívá a letí.
A její piseňpíseň udýchaná
voní nadšením tuláka.
Milo je ti,
že je tak upřímná, nepěstěná, planá,
že nechce být krásná, že sebou vesele hází, že huláká.
A cítíš, má divoká vichřice,
jak všechno se tebou opíjí, vzdouvá a nítí,
jak všechno z tebe alespoň něco chce míti,
jak v tobě všechno vypadá šťastně a velice,
paseka, ku předu nakloněná,
louka všech letních parfumů barevná pěna,
zmatený senát košatých stromů,
jenž jako sbor kluků si na prsty hvízdá a sviští,
na ruby obrací šat a dovádí stříbrem listí,
větve chce odhodit? Jak javor na mezi
ku předu nahnutý, veselý, k cestě se chystá?:
„ sbohem„sbohem, poletím s tebou, stesk rodného místa
cestu mi sotva zamezí,
kdybych měl ještě dost času,
vzkázal bych domů
61
a vzal bych si na cestu sukovou hůl.
Ale už nelze, sbohem, housličky přivážu k pasu,
půl srdce nechám tady
a ssebous sebou vezmu si půl!
Nevím si jiné rady!
Sbohem!, už letím a v letu
uviji kytici z nejkřiklavějších barev a nejprudších květů,
nejpodivnější diviznu
za klobouk cestou si uříznu
a kudy poletím, zamávám kyticí, na okna zatluku,
zavolám, křiknu: jsem hlasatel dálek,
třeba že strom! nediv se tomu!
Vidím, že jsem tě probudil, že jsi se zalek’,
nezlob se proto a slyš:
člověče„člověče, vyjdi z domu,
jsem hlasatel dálek,
plná – je jen moje číš’,
vyjdi z domu,
vichřice mládí,
kol tebe pádí,
zadrž ji, poleť, chyť se jí za ruku!“
62
Neprodyšná noc9
Exotická květina15
Hedvábný smutek20
Léto a já22
Smutná píseň posunovací lokomotivy23
Improvisace letní28
Odpoledne30
Lítost31
Bolest pro tebe34
Podzimní kadence36
Město37
Nejhlubší sen43
Silnicí a lesem46
Ranním vlakemvlakem...53
Smrt ani svoboda56
Vichřice61
[63]
RICHARDA BROJE
NEPRODYŠNÁ NOC
(VERŠE Z R. 1917–1920)
vyšla nákladem knihovny „Aurora“, v Praze, v květnu r. 1926
v úpravě arch. J. Doležala,
tiskem A. Krupičky, v Praze-II
Z 300 číslovaných a autorem podepsaných výtisků
má tento
číslo
KNIHY TÉHOŽ AUTORA:
OHNIVÁ MRAČNA.
Prosy. Nákladem edice Pramen, Praha r. 1918.
PODIVNÉ JITRO.
Verše. Třináctá kniha „Zlatokvětu“, Fr. Borový,
Praha r. 1921.
E: jf; 2006
[64]