Čtu dramata.
Čtu ve tvých očích lesklých sametově
stesk letních vod, jež šumí jednotvárně.
A ve tvém jednom zazpívaném slově
zašumí smutné lípy na hřbitově,
že všecko marné – –
Stesk podzimku se ze tvých očí dívá,
prochvělý, vlhký, jako mlhy chladné,
když velké slunce těžce dohořívá,
když smutek umírání v polích zpívá
a v duši padne – –
V jevišti očí duše zaprodává
své tělo, srdce v trpkém usmívání –
Čtu drama krve, jež se odehrává
v tvých očích smutných. – Padá tvoje hlava.
Jde Umírání – –
Polož si srdce na má prsa, dítě,
dva květy zvadnou na jediném stvolu.
Dočteme smutné drama pospolitě! –
A dřív než slunce vyjde na úsvitě –
půjdeme spolu – –
11