Má histerická Paní,
s černými zraky, s vlasy havraními
a velkým úsměvem, jenž významem svým pálí!
Chci (znaven životem a Vaší krásou)
poslouchat pohádky, jež rozplakaly
úsměvná očka Vašich krásných dětí.
Má krásná Paní s vlasy havraními,
u Vašich nohou zrakem zaníceným
pohádky Vaše poslouchat chci s nimi.
A vím to jistě! Plakat budu, smát se
a Vaše barvy chytat budu duší –
A Vaše bílé ruce zlíbám maně
(snad krásné děti Vaše nevytuší...)
Chci poslouchat, jak velké Moře zpívázpívá.
Pohádkou Vaší slunce dohořívá
a děti pláčou – – Histerická paní!
Svou aristokratickou krví pláče
s Vašimi dětmi rozcítěný – tulák.
16. X. 1901.
15