Na trávníku duše.

Pavel Sula

Na trávníku duše.
V bledý trávník duše Jaro zadýchalo, zazpívali ptáci, ptáci vítězní. V očích bílých Žen mne jakés teplo hřálo, – žádný tónek smutku v duši nezazní. Radost nemocná až prudce opíjí mě, radost ze slunce a z barev rozstřiklých. V každé brázdě slyším dýchat bílé símě, každou cestou slyším naivní dětský smích. Moje myšlenky zas táhnou jako ptáci, do dálek se šinou jako oblaka. Černé barvy smutku blednou a se ztrácí – radost z trávníků mi slzy vyláká. Opijí mne míza vrbin u rybníku, jejichž žluté pruty vodou vlní se. Kůru na píšťalku Radost má si svlíká, že zas do duše mi píseň vrací se. 33

Kniha Kniha pianissima (1903)
Autor Pavel Sula