Přepadnutí.

Vincenc Furch

Byla půlnoc hrobotemná – Na nebesích hvězdičky Nechtěly dnes vystrkati Svoje jasné hlavičky. Bylo ticho – matka země Unavená dřímala, Jenom noční vánek vanul – Zem to v spaní dýchala. Ticho – temno jako v hrobě – Avšak klame tichota – Maďarské vojíny poutá V Ernestháze dřímota: Ale Srbi nedřímají – Pozorně se blížejí, Jako lišky – jako kuny Temnotou se loudějí. Nekráčejí krokem pevným, Nebřinčí jim v pážích zbraň – Dříve než je Maďar vidí, Užuž vyskočili naň – Bez hluku Maďarské stráže Doražené klesají, Handžar sahá do života – Znamení už nedají. Už jsou blízko Ernestházu – Soukají se po zemi – Ještě některá Maďarská Stráž na věky oněmí. Štěpán Izabaran leze Jako kočka divoká – A na mnohou stráž Maďarskou Vyskočil si z hluboka. Izabaran s Kničaninem Přišel Srbům na pomoc, Vyvoluje on si nejradš K hrdinským svým skutkům noc – Nebojuje on rád v šiku, Raděj pouštívá se sám Do krajiny nepřátelské – Výborný je k výzvědám. Už je ve vsi Izabaran – Žádná rána nepadla – Dokonána byla předhra Krvavého divadla: Ale nyní teprva měl Započíti hlavní děj – Hej Maďare, před Srbem se Dobře na pozoru měj! – U nohou Štěpána leží Mladý honved zabitý – Vlastní svou teplounkou krví Hoch nebohý politý – Na stráži teď místo něho Stojí Izabaran sám – Takové-li máte stráže, Maďarové, běda vám! – Ve vsi ticho je a temno – Jedině jen v hospodě Vůdstvo Maďarské se baví Nesnící o nehodě – Tam jsou okna osvětlena – Pěje se a hraje tam – Užuž prohra se vám chystá – Maďarové, běda vám! Co to na blízku tam šustí? – Izabaran poslouchá – Co se v příkopě tam zdvihá? – Štěpán bratry poznává – Srbi se to jako vlci V nočním temnu blížejí – Brzo přichystáni k skoku U hospody stojejí. – Rychle dveře rozrazili – Hrnou se do sednice, Kde Maďaři hráli, pili Kolem stolu sedíce. I hle na podlaze mnozí Ozbrojenci dřímali – Od stolu a od země se Poděšeně zdvihali. Srbský vůdce volá na ně: „Bez odporu vzdejte se! Maďaři, před Raczemberem*) Na pozoru mějte se!“ – Tu však na něj Maďar jeden Bambitku hned namířil, Nežli ale spustil – Srb jej Jataganem porazil. Maďar se stolem se svalil, Lampy zhasly najednou, Maďaři a Srbi byli Omračeni temnotou; Že zde v temnu neviděli, Kde je přítel a kde vrah, Zůstali jsou zkamenělí, Jak se čitá v báchorkách. Slyš – v tom padla venku rána – Budila se dědina – To je hluk a to je zmatek – Bitva zuřit počíná – V sednici je hrobní temno – Venku blýská se a hřmí – Hej tu vrazil do sednice Izabaran s pochodní. „Vzdej se, vzdej se, pse Maďarský, Aneb v okamžení zhyň – Klesá venku voj Maďarský, Srby vede Kničanin!“ – Maďaři tu – myslíce, že Kničanin jest blízko sám – Vzdali se hned v jízbě všickni – Zdařil vojensky se klam. Také venku heslem znělo: „Živio, živio, Kničanin!“ – Nad dědinou – nad bojištěm Ustupuje noční stín, Po střechách již povznáší se Strašný kohout červený – Kohout ten v Uherské válce Často prováděl své hry. Voj Maďarský překvapený V zápasu byl přemožen, Hrstka Srbů zvítězila, Než se zjevil bílý den. Slunce pokojně se vzneslo, Jako včera – tak i dnes – Z komínů však nevznáší se Kouř – kouří se celá ves. Srbi to jen odplatili Stejné skutky Maďarům: Na sta Srbských dědin Maďar Zapálil a změnil v rum. – – Hle to jenom jeden obraz Hrozný z oné doby zlé – První pochodeň na Srby Vrhlo rámě Maďarské!

Patří do shluku

polák, polský, maďar, maďarský, uhersko, srb, uherský, varšava, rus, polsko

29. báseň z celkových 288

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vilagoš. (Vincenc Furch)
  2. Chlopicki. (Vincenc Furch)
  3. Černý rytíř. (Vincenc Furch)
  4. BALLADA VYŠEHRADSKÁ. (Antonín Klášterský)
  5. Republika Maďarská. (Vincenc Furch)
  6. IV. Miserere. (Ervín Špindler)
  7. DOBOUŘILA DĚLA... (Jan Evangelista Nečas)
  8. VDOVEC. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. Boj u Grochova. (Vincenc Furch)
  10. Dumka. (Vincenc Furch)