SILNICE U BORDEAUX.
Tou dlouhou, předlouhou silnicí,
kde slunce jasně tak svítí,
chtěl bych zas jíti,
ach, jíti, jíti,
jednou jen v žití.
Zas jednou s tlumokem na zádech
a v ruce s pořádnou holí,
lesy a poli,
ach, poli, poli,
přes hory doly.
Chtěl bych jen jedenkrát v životě
zas projít smavé ty kraje,
kde víno zraje,
ach, zraje, zraje,
do zlata hraje.
V těch zlatých, prohřátých vinicích
holky se vesele honí,
besídka voní,
ach, voní, voní,
sednout si do ní...
31
Jedenkrát ještě bych viděl rád
tu jednu z tehdejších časů,
havraních vlasů,
ach, vlasů, vlasů,
stisknout ji v pasu.
Tou bílou bordóžskou silnicí
už sotva půjdu kdy v žití,
chtěl bych však jíti,
ach, jíti, jíti,
slunce tam svítí!
32