PÍSEŇ ZMĚŘENÝCH.
Už je to písnička omšelá,
ta píseň nového jitra.
Ztratila půvab svůj docela,
lhala.
Však po těch, co ji zpívali,
stopy nám tady zůstaly,
cestička malá,
vyvětralá.
A my tou cestičkou půjdeme,
půjdeme v ztracených stopách,
ztracených krajů se staneme
hosty.
Na špehy vyšlem hejno vran
a z kostí padlých karavan
sklenem si mosty,
pevné mosty.
Půjdeme, jak chodí špioni,
znamení dáme si tajné,
když cestou kamarád dohoní
druha.
Po lebkách, dobře změřených,
po prstech, ve vosk vtlačených
pozná se v noci
pán i sluha.
41
Za čapku vstrčíme ocúny
a kdo má zornice zhaslé,
ten sobě vypůjčí od kuny
očka.
Močálem, strží, horami
potáhne v patách za námi
hubená, dlouhá,
vzteklá kočka.
Potáhne žíznivá, hladová,
dáme jí napít jen slzí
a nažrat kuliček z olova
k tomu.
Jen ať se, mrcha, rozdrásá!
Až potom chrupne do masa,
nepůjde za nic
zpátky domů.
To je náš záložní, zadní šik,
uměle vyzáblé křídlo,
jež první vkousne se v okamžik
jitra!
Bez vozů, bez děl, bez spíží
křídlo se jednou připlíží
k samému hrdlu.
Půjdem zchytra!
42