PÍSEŇ ZMĚŘENÝCH.

Karel Horký

PÍSEŇ ZMĚŘENÝCH.
Už je to písnička omšelá, ta píseň nového jitra. Ztratila půvab svůj docela, lhala. Však po těch, co ji zpívali, stopy nám tady zůstaly, cestička malá, vyvětralá. A my tou cestičkou půjdeme, půjdeme v ztracených stopách, ztracených krajů se staneme hosty. Na špehy vyšlem hejno vran a z kostí padlých karavan sklenem si mosty, pevné mosty. Půjdeme, jak chodí špioni, znamení dáme si tajné, když cestou kamarád dohoní druha. Po lebkách, dobře změřených, po prstech, ve vosk vtlačených pozná se v noci pán i sluha. 41 Za čapku vstrčíme ocúny a kdo má zornice zhaslé, ten sobě vypůjčí od kuny očka. Močálem, strží, horami potáhne v patách za námi hubená, dlouhá, vzteklá kočka. Potáhne žíznivá, hladová, dáme jí napít jen slzí a nažrat kuliček z olova k tomu. Jen ať se, mrcha, rozdrásá! Až potom chrupne do masa, nepůjde za nic zpátky domů. To je náš záložní, zadní šik, uměle vyzáblé křídlo, jež první vkousne se v okamžik jitra! Bez vozů, bez děl, bez spíží křídlo se jednou připlíží k samému hrdlu. Půjdem zchytra! 42