ÚTĚCHA MOJÍ MUŠCE.

Karel Horký

ÚTĚCHA MOJÍ MUŠCE.
Dušinko moje, život není Eden, zbytečný všecky protesty. Z pavučin zrádných život náš je spředen, pavouci lezou do cesty. Rekursů zanech. Kolky platíš krví. Protesty draze přijdou ti. Pavouku vzdej se, který přijde prvý, chřtánem ti tiše zakroutí. Je to tak dobře, je to výhodnější. Marna přec každá replika. Z bláhových mušek ta je nejhloupější, která pavouku utíká. Dej se mu vypít. Jsi přec jeho služka. Ať se jen řádně napije. Lhostejno, jsi-li nepatrná muška nebo jen muší mumie. Neplakej, vzdej se. Blázen, kdo se souží. Marně si kazíš náladu. Utečeš? Budiž. Přijdeš z bláta v louži. Jiný tě chytne ze zadu. Třepeš se marně v pavučinách žití. Která pak muška doletí? Muško má, neplač, musí to tak býti, také ty přijdeš do smetí. 29 Srdce se svírá, proč bys ale lkala? Smetiště není příhanou. Tělíčko mrtvo, muško moje malá, křidélka však ti zůstanou. Křidélka modrá, hrají do zlatova... Jistě že někdo najde je! Zulíbá stokrát, zbožně si je schová, šťasten se na ně usměje... Jednoho jitra zvednou tě dvě dlaně z ušpiněného přediva... Křidélka modrá... Celý život za ně, muško má zlatá, vábivá... 30