KYRYSNICE.

Karel Horký

KYRYSNICE.
V armádě žen, tak vábně klamné, kde šálí oko, hlas i líc, pathologicky zajímá mne druh pyšných, těžkých kyrysnic. Občanské tyto kyrysnice mívají plece jako lvice a pohled znavený. Někdy jen, když co hloupý macek zabloudí muž jim v dosah pracek, zrak svitne plameny. Taková těžká kyrysnice nedává, jenom přijímá. Čeká jen, čeká jako lvice s línýma mdlýma očima. V saloně, v záři žlutých světel, na poli, kde se sváží jetel, v kostele, v lesku svíc, – všude, kde šustí sukně ženy, všude je čestně zastoupený druh těžkých kyrysnic. 62 Zvláštních těch ženských kyrysarů kolébkou není Sodoma. Sodomská vlna krve, varu, neproudí jejich prsoma. Jim neznáma je pružnost hadí, jim mocná ňadra spíše vadí a brání vplynutí; v máji jen, v noci, v dobách říje, kopule dvě ty z Byzancie praskají v klenutí. Ale pak! Potom! Dies illa! V ničivé stádo tygřic, lvic, v okamžiku se proměnila silná ta kasta kyrysnic. Fabrička, děvka, dáma z klubu, všecky tu stojí jako z dubu, jak hradba kamenná. Čekají muže náznak, v leže, ňadra jim strmí jako věže a svítí ramena. Červená holka z cukrovaru poddá se v temnu transmissí. S odrůdou těchto kyrysarů pan adjunkt rady neví si. Nesměle, jako stehlík ptáček snese se v temno, do řezaček, paprsek měsíce. Lekl se. Prchl. Jako lvice s adjunktem hraje kyrysnice o morek, o plíce. 63 S pohrdou na rtech, s rudou vlajkou bije se oddíl kyrysnic. Triumfuje i dáma s rajkou, jež jezdí z Prahy do Řevnic. Aleje, měsíc, fontán, villa – všecko tu šepce: „Dies illa“ – šeříky, jasmín, hloh... Ňadra co pyšná stavba věží a mezi nimi zmámen leží provazolezec: hoch – – Vítězství v leže! A jak snadné! Vítězství naznak, na zemi! V hromadu řepy adjunkt padne, hoch zhyne mezi věžemi. Jako by spadla klícka s kosem, tak oba padnou přímo nosem do klína pyšných lvic, zatím co lvice kyrysnice požírá klidně morek, plíce, a hledí na měsíc. Takovou když pak kyrysnici postihne osud rodičky, porodí v zámku, v porodnici, tři tvrdé, silné hošíčky. Otec je neznám. Matka: lvice. Nuž, rodí silná kryrysnice,kyrysnice, jak sluší na lvici. Porodní bába zuby jektá, matrósa, letce, architekta když krmí krupicí. 64

Kniha Verše intimní (1910)
Autor Karel Horký