Vězeň.

Josef Müldner

Vězeň.
Když skály umlknou, stráž oddychuje v snech, a měsíc vyjde mraky strhaný, komnatu opouštím a stoupám po schodech do věže zčernalé, kde vězeň spoutaný. A ve tmě vlhkých zdí, pod tíží hrozných pout před soudce poklekám, jejž osud se mnou spjal; svůj meč mu podávám, chci okov odejmout a pravím zoufale, by moje pouta sňal. Chci klíče vydati, by projít mohl všade, on zří však ztrnule, jak bych jej polekal; dál okov nejtěžší si na své srdce klade a ruka nabízí je, abych potěžkal... 6

Kniha Návraty (1901)
Autor Josef Müldner