PŘIPRAVEN NA VÍC...
Připraven na víc, než co zdrtit může,
svůj život stojím na svém místě sám.
Když v zahradách mých zvadly všechny růže,
kam zrak bych upřel, bodu postrádám.
A když mé dny už překypěly vzlykem,
já přeji si jen, tlumě každý vzdech,
by lomcoval mnou sen jak vlny galejníkem,
jenž ke dnu moře dopad v okovech.
V propasti stojí, rythmy vln jdou kolem,
rybka se blíží, plaše mizí v dál,
aniž by srdce pohnulo se bolem,
aniž by, kletý, jednou vzpomínal. – –
Připraven na víc, než co chvíle zdrtí,
svůj život stojím na svém místě sám.
Na opuštěné stezky vybíhám vstříc Smrti,
kam zrak bych upřel, bodu postrádám...
28