KROTITELKO...
Ano! Jenom tys mohla být mojí milenkou,
ty dovádivá krotitelko lvů,
jež s usměvavou tváří, plnou vlastní krvekrve,
přisedla jsi ke mně po představení,
když dávno dozněl tleskot drážděného davu,
touž pochvalou jenž odměňuje šaška, –
ty s hnědou pletí, s dětským pohledem,
bez líčidel a bez nádhery scény.
Jen tebe! Tebe jen bych mohl milovat!
Jak rád bych pak tě pustil z objetí
a z polibků svých do té těsné klece
k tvým pravým milencům, o tolik moudřejším,
o kolik chybělo mi do jich síly
tě připravenou zemřít ve lvích tlapách,
s úsměvem doznávající, že podléháš,
za finale španělského tance,
za potlesku bouřícího davu,
vstříc největšímu činu tvého Umění.
50