ZRAZENÉ TĚLO.
Lesk očí tvých má schladlá vášeň zná.
Ty těžké chvíle, jež jsme prošli spolu,
ty s hrdým čelem a já s hlavou dolů.
Víc než já tobě jsi mi vzdálena!
A spalas’ klidně. Však u hlavy tvé
jakobych ložem rozlil zrady nach,
to tělo zřel jsem, věrné, oddané
před úsvitem ležet v poduškách...
Pod jedním nebem se sny májovými
své všechny květy vidím zvolna tlít.
Polibkem dlouhým, jenž by zvad pak s niminimi,
chci to věrné tělo v spánek položit.
V jediný sen věčný složit chci to tělo.
Jediný květ chci jen pro tu chvíli svou,
až já vznesu hrdě nesmířené čelo,
a ty půjdeš za mnou, s hlavou sklopenou.
55