Co je štěstí, co je štěstí?
V potu práce usmívat se,
vesel jít pak davem lidí
k odpočinku svěžím luhem,
radost mít nad krásným květem,
nad nádherou hvězdné noci,
nad stříbrným světlem luny,
nad velebou ranní zoře.
Snít nad knihou poesie,
zírat němě v krásu sochy,
stíhat duši v tazích štětce,
opíjet se tajem hudby.
Jásat nad svým zdravým tělem,
hrd být na svou tvrdou ruku,
která umí stejně bíti
v nestoudnou tvář darebáka
jako v prsa nepřítele.
V jara mládí bujně rozkvést,
v létě žití sbírat plody
práce svoji neunavné,
až čas přijde, klidně zemřít,
věda, že’s byl trochu platen,
oplakán a nezapomněn.
Druha mít, jenž dobrý, věrný,
jemuž můžeš říci všecko,
sen svůj, smutek, plán i touhu,
který se ti nevysměje.
Konečně – mít na dně srdce
koutek a v něm obraz ženy,
milované, milující,
jež tě něhou vzhůru vznáší,
žíti v ní a žíti pro ni,
stavět stánek štěstí pro dva,
opíjet se tichou láskou,
čistou, která posvěcuje.
S chvěním vroucím v hloubi duše
jíti vstříc k té velké chvíli,
kdy tvou bude celá, celá,
krásná, něžná, silná, sladká,
jíti vstříc k té slavné chvíli,
kdy ti podá Tvoje dítě,
bys v něm zlíbal ji i sebe...
Co víc může dáti život?
Můžeš chtíti více štěstí,
mladý hochu, druhu, bratře?
A s tou vírou ve své duši
neutoneš v žádné bouři,
budeš vítěz v každém boji,
nepodlehneš v žádné strasti,
najdeš štěstí, kolik třeba
pro vás dva i pro své bratry –
najdeš radost života...!