Jarní vyjížďka.
Co myslíte, má krásná princezno?
Ten jarní vzduch tak voní vábivě
a slunce zlatí nad obzorem vrchy
a zeleň luk až oči opíjí –
co myslíte, má krásná princezno...?
– Sedneme na koně, pojedem v dálku,
pojedem v trysku, v paprscích slunce,
pojedem jarem, jež směje se teple,
viďte, můj princi, dnes je tam krásně...?
Vy tedy chcete, má princezno krásná?
Ale kam pojedem v tom kouzelném jitru?
– Pojedem daleko, pojedem tryskem,
pojedem bez cíle, za sluncem stále...
A co si při tom povídat budem?
– Oh, srdce nám překypí písní i slovem!
Vždyť je to jaro tak nesmírně krásné –
budeme zpívati písničky jarní,
41
slunce tak září a hřeje tak sladce –
tož v hymnech je vroucích chváliti budem,
o života kráse si povídat budem,
zlatého Mládí štěstí a slávu,
tajemství lásky zpívati budem...
Nuž jeďme již, má krásná princezno! –
Ale kde vezmem dva arabské koně,
sršící ohněm své krásy a síly –
když jsme tak chudí a nemáme stájí,
jako že nemáme erbu ni panství...?
– Oh, princi, princi malomyslný!
Jako se zrodil ten zámek náš zlatý
v nádherném jitru, když vzplálo nám štěstí
v kouzelném úsměvu mladičké lásky –
tak přiletí ořů pár rychlých jak vichr,
pár slunečných ořů z Helia stájů,
před námi tiše se v kolena skloní – –
hleďte, můj princi, ty koně již letí...
Skutečně, princezno, ty koně jsou tady!
Nuž sedněme na ně k divoké jízdě,
k rozkošné jízdě tou nádherou Jara,
snad dojedem dnes k tomu sladkému ráji,
o němž jsme snívali v nejkrasších snech –
Nuž, jeďme již, má krásná princezno...!
42