Nádherný podzim byl, hýřivý, přeplněn divokem krás...
Nádherný podzim byl, hýřivý, přeplněn divokem krás...
Zadýchal – do mlhy zatopil chaty,
zavířil divoce v útrobách hvozdů a v skalinách dlouze se třás,
tak jako v zimniční nemoci jatý.
Na plochách listů juž uvadlých zahořel, krvavě vzplál,
na pozdrav zachraptil lesu.
Hýřivý podzim! Jak opilý v ohništích posledních pastýřů hrál,
šustivě válel se v kobercích vřesu – – –
– – Při krvi červánků nad krajem svadlý hoch ubledlý stál
zajatý, spoutaný žíravým bolem.
Podzim mu u nohou zatančil (v píšťalu faun kdesi v křovině hrál),
zavířil, zatančil divokým kolem.
Nevím, proč svadlý hoch při tanci do pláčů vzlykavých kles,
nevím, proč podzim se zarazil trochu,
čelo proč přejel si rukou a zmaten proč prolétl zdivený les:
Neplač jen, hochu můj, bratři jste trochu...
19