Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá

Jiřík Luděk Moravský

Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá
 a podzim smutkem zadýchal nám hrudí, a v duši napjatá jak struna by se chvěla, jež z hrobů zasypaných vzpomínání budí. Vše tady utichlo, jen básník šerem bloudil a píseň snil: „Hleď spadlé listí rudé a ideály své. Co na žití jsi loudil! Teď v křoví utichlém se všechno smát ti bude. Víc nežli život chtěl jsi – dobře se ti stalo. Teď upír noci na ňadrech ti sedá, když v duši zarudlé ti listí opadalo. A síly k pupencům se nikde nedohledá...“ Kde jsme se potkali, to alej byla šerá a podzim smutkem zadýchal, jak v temnu všechno mizí... A ruku podal si, být spolu jako včera – já k tomu hrdý jsem, a vy zas příliš cizí. 26

Kniha Jak ledy plavaly... (1900)
Autor Arnošt Kučera