Křičte moje housle staré, když já křičet nemám sil –
Křičte moje housle staré, když já křičet nemám sil –
v moje ňadra s černou krví pijavicí roj se vpil.
Křičte jenom, housle staré – křičte jenom, křičte víc,
čeho nemám, na sta máte....máte... A ta duše na tisíc.
Miluji já moře v bouři, divokou mám píseň rád –
beztoho jí na mne hučí každá vlna odevšad.
Proto křičte, moje housle, křičte jenom, křičte víc,
nemohu sám, když v má ňadra zassál roj se pijavic.
Sténá struna natažená, lítá smyčec jako had,
ale vlny rozvázané slyším hučet odevšad.
Rozbil jsem své staré housle (po krvi má všechno hlad)...
Ach, mé dobré, dobré housle, já vás tolik míval rád!
Teď jsem menší trpaslíka, duší svojí umrlec:
vy mne, moje housle staré, nezradíte nikdy přec!
27