Já bledý pěvec, pěvec smutný
Já bledý pěvec, pěvec smutný
jsem přijel dneska v noci klíně
vám zazpívat své smutné písně,
své tiché písně k mandolině...
Dnes měsíc svítí kusem ledu,
stín za stínem se v alej sklání –
a mlčí vše, jen srdce moje,
to bije v ňadrech bez ustání.
Mé zvony zmlkly v unavení
a mlčí modrá alej snící
i ptáci moji uplakaní
sen dodnes zdřímli na větvici.
Tu smutný pěvec v tato ticha
svou lásku s sebou v struně brávám –
a když mne všechno oklamalo,
přec ještě věřit nepřestávám...
– – – – – – –
Tak pěvec smutný, pěvec bledý
jsem dneska přijel v noci klíně
vám zazpívat své tiché písně,
své smutné písně k mandolině.
Však stará je a známá nitka,
z níž nové písně pro vás předu,
ach, nedivte se... K mandolině
já jinak zpívat nedovedu,
ač jinak teď se všude zpívá
a zcela jinak v struny hrává...
Však svatá láska, kněžna moje,
být věčně láskou nepřestává...
35