Den spat juž jde a bílá luna

Jiřík Luděk Moravský

Den spat juž jde a bílá luna jak smutná panna bledá, a ptáček stichlý ve křovině své měkké hnízdo hledá. Jen pro mne, pěvce nešťastného, zde tepla nikde není, já s láskou sám, já opuštěný mám lůžko na kamení. V mé srdce každý kámen pálí... I víru volně ztrácí – ach, uvidíš, ba uzříš jistě, že jednou vykrvácí...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

744. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)
  2. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  3. Z DRAMATU NERVOSY. (Antonín Jaroslav Klose)
  4. NÁŠ OSUD (František Šimeček)
  5. Naději. (Bohdan Kaminský)
  6. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  7. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  8. Probuzení. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  10. DUMA NOČNÍ. (Augustin Eugen Mužík)