Den spat juž jde a bílá luna

Jiřík Luděk Moravský

Den spat juž jde a bílá luna Den spat juž jde a bílá luna
jak smutná panna bledá, a ptáček stichlý ve křovině své měkké hnízdo hledá.
Jen pro mne, pěvce nešťastnéhonešťastného, zde tepla nikde není, já s láskou sám, já opuštěný mám lůžko na kamení. V mé srdce každý kámen pálí... I víru volně ztrácí – ach, uvidíš, ba uzříš jistějistě, že jednou vykrvácí... 51