Má duše jak ta příroda

Jiřík Luděk Moravský

Má duše jak ta příroda Má duše jak ta příroda
když k spánku hlavu skládá – ach vím, že jsi mne neměla a dosud nemáš ráda...
Když květen ve svět zadýchal, jen teplo dýchal v kraje. A dodnes keři holému to teplo ve snách hraje. A dodnes duše v bolestech sny o jaře si spřádá – a přece jen jsi neměla mne nikdy – nikdy ráda... 60