Nálada v říjnu.
(P. Sigism. Bouškovi.)
Říjnových větrů splašení oři
cválají divoce k jižnímu moři.
Jak požár za lesem Západ mdle hoří.
Kdosi jde krajem, rukama lomě,
jak když je drahá mrtvola v domě;
pod jeho kroky vadnoucí listí
jak hadí mláďata jazykem svistí.
Ze zvonic zpuchřelých večerní zvony
rozlily poplašné, kvílivé stony,
v nich slzy vyhnanců chvějí se vzduchem...
Mrak černých ptáků nad zmlklými bory
krouží a víří neslyšným ruchem.
Kde květů plaménky? Kde růže zory?
Kde sladký zpěv, jímž jásaly hory?
Memento mori!
Skonává Země. Na její tvory,
na děti zmaru, na syny zloby
čekají lačně zející hroby.
Poutníče večera hrůzou a šeří,
86
pospěš si ke krbu! Před dravou zvěří
nechť svaty oheň tě chrání a kryje!
Slyš, z hlubin noci vlk hladový vyje...
29. X. 1903.
87