Krásný sen
Už setmělo se – a vlak mého žití
dojíždí zvolna k tiché stanici.
Hle, světla její mlhou kalně svítí –
hlas čekám, k přestoupení velící.
A při tom jako děcko sen si spřádám,
že v Onom světě přijdu mezi své,
k svých předků, přátel připočten jsa řadám,
své drahé najdu v kráse mladistvé.
A potom, až se obeznámím s všemi
a uvyknu si v kraji rajských krás,
usednu, kde je výhled k České zemi,
bych zřel, zda v tmy se halí nebo v jas.
Tam denně budu na příchozí čekat
z předrahé země, v jejímž znaku lev –
kéž novin z vlasti nemusím se lekat,
ni v krutých jízvách znova jítřit krev!
15
Zvlášť vítáni mi budou hosté noví,
na věčnost z rodných stran co přibudou,
ti, jak se našim vede, rádi poví –
jen blahé zvěsti kéž vždy zahudou!
A kdyby mělo u nás zle se díti,
dušičky věrné svolám z měst i z hor:
Patrony české půjdem povzbuditi,
by odvrátili boží hněv i mor!
16