Legenda o mnichu Antonínu.

Milan Fučík

Byl jar večer Touhy rozkvetly(J5m) jak strom i pole celou žinou(J5m) ráj zemi blížil se v tom rozpuku(J5m) a no život klíčil tajem(J5m) Již slunce obzor bat počalo(J5m) a lilo zlato proudem na hory(J5m) pták jem kroužil sled kadenci(J5m) a vel klid se vkrádal do kraje(J5m) Jen touha v duších žha plála dál(J5m) a Lásky zrak novou vra(J5m) kraj ce mal v jara polibcích(J5m) a ni kvě chal na lidi(J5m) Když za stou v křehkých lodyhách(J5m) když květy vla vzduch(J5m) když ptačí zpěv zní trylkem svatebním(J5m) to zrak Jara vždycky vra se(J5m) a Láska zase světu kraluje(J5m) a je seň celým kosmem zní(J5m) Je torsem symfonie seň ta(J5m) jíž slav zvučel ce Eden kdys(J5m) když štěs bylo věč pro lidi(J5m) a jaro tehda kvetlo bez konce(J5m) Teď zbyl nám jenom melodie stín(J5m) však slad dost pro du života(J5m) jenž v duši lidské znovu zazvučí(J5m) když Jara kouzlo zemi posvě(J5m) v každém srdci touha ro se(J5m) a v každém srdci prudčej bije krev(J5m) a v každém srdci láska rozpučí(J5m) Tak bylo tehda z jara na večer(J5m) když v klášteře kde v Pado(J5m) na galerii kte v ši kraj(J5m) své otrala hr oblouky(J5m) mnich Antonio vyběh zoufa(J5m) Od jitra časho měl v krvi jed(J5m) sup jak by mythu útroby mu rval(J5m) a ňadro kdo svíral k bezdechu(J5m) Jak prch galejník byl sem štván(J5m) Dlel mar v zahra pak do cely(J5m) se uzavřel však klidu nenašel(J5m) ni v samotách ni da v modlitbách(J5m) Vzal knihu brzy však ji odhodil(J5m) jak písmena by v oči bodala(J5m) Pak znovu mar kal zahradou(J5m) netil ni kvě nádherných(J5m) a jejich barvy nešily ho(J5m) jen pořád til že se blíží cos(J5m) by zvrátilo mu klad života(J5m) a bezpříklad jeho zbožnosti(J5m) že jakýs přízrak v patách jemu jde(J5m) jak čitka za hříchy smrtel(J5m) Tak Jidáš mohl asi trpět jen(J5m) za velikou svou zradu zločinnou(J5m) A mar tral Antoniův duch(J5m) co znamenat muči ten vír(J5m) zda boží trest či zkouška těž jen(J5m) či smrti přízraky či šílenství(J5m) v nitru jeho pořád žár ten plál(J5m) a nikdy v ži trýz takovou(J5m) mnich Antonio zbož netrpěl(J5m) A naposledy skoro bezduchý(J5m) šel v baziliky přítmí tiši(J5m) a chtěl tam vznésti velkou modlitbu(J5m) před Spasitelem jehož miloval(J5m) tak neslov jako an(J5m) Však ta zde Jak věč prokle(J5m) se mramoro sloupy čily(J5m) a zla oltář jak by propad se(J5m) a všecko kol ho těžce dusilo(J5m) jak klenba chrámu naň by padala(J5m) jak šílenství by vešlo v duši mu(J5m) jak moře kdyby v něm se rozlilo(J5m) jak věč poušť by kolem zela jen(J5m) A ce život marným se mu zdál(J5m) že mar vzdal se svého bohatství(J5m) a mar byla jeho čistota(J5m) jakoby zoufal v štěs zbožnosti(J5m) jakoby Bůh již nebyl nad ze(J5m) jak štěs kaž kaž spase(J5m) mu bylo zašlo toho večera(J5m) a jeho muka že jsou bez konce(J5m) Prch z chrámu jako štva nio(J5m) a spěchal chodbou k vel terase(J5m) jež galerií byla zdobena(J5m) O sloup se opřel aby nepad již(J5m) a chtěl se modlit Ale nemoh zas(J5m) Jsem v ďábla moci duše zal se(J5m) Jen srdce slyšel tlouci v odpověď(J5m) jen v prsou bouře di řádila(J5m) a v spáncích bila krve kladiva(J5m) a ce hlava žhnula horečkou(J5m) a zdálo se mu že je zatracen(J5m) a neuvi nikdy boží ráj(J5m) Jak mořník jenž hle smrti vstříc(J5m) jak odsouzenec na meč katův zří(J5m) jak síč no blou(J5m) tak ral tu do do kraje(J5m) kde slunce rudozla monstrance(J5m) již dotekla se vrchů hřebene(J5m) a v údo šli li s po již(J5m) a ptáci li sled trilky své(J5m) a květy jara opojnou(J5m) vzduch sytily U paty kláštera(J5m) pad v jeho oči všed lidský zjev(J5m) Muž zra sil jako Tonio(J5m) Byl zdra brutný se palem(J5m) své pole kypřil v tu lopo(J5m) Teď hlavu zdvih a pohled k vesnici(J5m) a ruč svoji rozpřáh zasal(J5m) Můj slad syn a moje Aneta(J5m) v chvíli přišla k němu spěchajíc(J5m) hle mla žena s hoškem buclatým(J5m) Ji zlíbal v čelo a pak hoška vzal(J5m) jenž usmíval se v bí košilce(J5m) a celoval ho dlouho vášni(J5m) V tom velkém štěs prostých li tří(J5m) byl čis souzvuk cho andělských(J5m) Pak žena rýč a muž si hoška nes(J5m) a ku své cha zvolna kráčeli(J5m) za pahrbkem nízkým zapadli(J5m) On viděl vše o sloup svůj opře(J5m) to ce štěs lidské trojice(J5m) a Antonio dosud nepoznal(J5m) tak z blízka život chudých hříš(J5m) a jejich níz štěs pozemské(J5m) a snad je nechápal či chápal snad(J5m) Vír v jeho hla každou vteřinou(J5m) se nil v orkán pouš seč(J5m) hle se mu v očích zatmělo(J5m) a jako stožár bleskem podvrácen(J5m) kles bez do k dlaž kamen(J5m) a v mrákotách se skácel bezduchý(J5m) Noc vzešla brzy svět královská(J5m) Na nebes klen tem azurné(J5m) snad všecky hvězdy vzplály v jas(J4m) Snad v zla do jarních slavnos(J5m) Noc přišla se Dnem v kráse vodit(J5m) tak byla sma skvě mystická(J5m) Pak z mrákot probudil se nio(J5m) po bezdo dlouhém živém(J5m) Vstal svěží pruž jakby obrozen(J5m) a ral v zázrak noci (J5m) Byl kliden již a velkou danku(J5m) své smut trýz viděl jas teď(J5m) A na kolena klekl ruce zdvih(J5m) i oči k nebi a pak modlil se(J5m) ne volal spíše v zbož vroucnosti(J5m) ve žha touze ti vyslyšen(J5m) že smilo bude v nebi dost(J5m) A tak se modlil k hvězdám planoucím(J5m) Ó nejvýš milosrd Bože můj(J5m) Ó pane můj ten hřích neznal jsem(J5m) nikdy o něm v písmech nečetl(J5m) od učite nikdy neslyšel(J5m) A přec to hřích vždyť zaň tys trestal mne(J5m) O nejvýš milosrd Bože můj(J5m) o tom hříchu neměl tuše(J5m) ba cestu v něm jsem viděl k svatosti(J5m) mnil že člověk nejlíp uči(J5m) když jenom To žije na zemi(J5m) v tom byl blud a rouha jen hřích(J5m) Teď mysl moji osvítil jsi v ráz(J5m) Tys proto lidi lidmi učinil(J5m) by lidský život žili na zemi(J5m) a proto jeden kon dal jsi nám(J5m) i příro by věč plněn byl(J5m) Však se vymknul tomu konu(J5m) jak blud lidský k tomu sved řád(J5m) jejž člověk hříš mohl psáti jen(J5m) a člověk jenž byl Tebou zavržen(J5m) Toť hřích můj vel však spáchal jej(J5m) jen z lásky k To Pane veli(J5m) Ó nejvýš milosrd Bože můj(J5m) ty neskonče ve své milosti(J5m) a přeboha v odpuš svém(J5m) mou vyslyš prosbu žhavou pokornou(J5m) Buď odejmi mi pouta člověctví(J5m) a vznes s této ze k So výš(J5m) anebo dej mi bych se mohl stát(J5m) zas člokem a jako člověk žít(J5m) jak věč že kon Přírody(J5m) ó dej mi abych mohl k hrudi své(J5m) jak otec vinout synka drobho(J5m) jej celovat a hýčkat vášni(J5m) být chotěm otcem celým člokem(J5m) a poruše splnit kon tvůj(J5m) Tak k nebi tkli chvěl se jeho hlas(J5m) v tom hlase plakal život zmaře(J5m) v tom hlase lkala otve krev(J5m) a žalovalo mlá ubi(J5m) a mla srdce k smrti zboda(J5m) v hlase ce duše lela(J5m) k trůnu nebes Brzy vyslyšen(J5m) byl žha křik duše zmuče(J5m) a s milos svou dlouho nehal(J5m) ten k němuž volal s takou rou(J5m) a jehož Bohem pojmenoval mnich(J5m) Hle před ním hle světlo mystické(J5m) se rozřilo jasem slnivým(J5m) a před užaslým mnichem v blaženství(J5m) se zjevil drob hošík bucla(J5m) tak ma bo v bí košilce(J5m) tak krás že ho mohla chovat jen(J5m) jedi matka v ce věčnosti(J5m) v očkách plál mu úsměv nebeský(J5m) a kolem hlavy božství majestát(J5m) Mnich ral na zjev milost(J5m) tak slad něž a tak veleb(J5m) A otevřelo ústka svá(J5m) a promluvilo hlasem přesladkým(J5m) Bůh Antonio slyšel prosbu tvou(J5m) sám syna svého k to po(J5m) by tvým byl synkem tolik touženým(J5m) přiviň k hrudi jako své(J5m) Tak pra legenda Na terase(J5m) byl Antonio mrtev nalezen(J5m) poz k ránu v jitřním úsvitu(J5m) když mniši všude mar hledali(J5m) a neli kde je nio(J5m) z jeho oka řil štěs jas(J5m)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 30
Celkem veršů: 220
Jamb: 220 (100 %)