Legenda o mnichu Antonínu.

Milan Fučík

Byl jarní večer Touhy rozkvetly(J5m) jak strom i pole celou nížinou(J5m) ráj zemi blížil se v tom rozpuku(J5m) a nový život klíčil tajemně(J5m) Již slunce obzor líbat počalo(J5m) a lilo zlato proudem na hory(J5m) pták jemně kroužil slední kadenci(J5m) a velký klid se vkrádal do kraje(J5m) Jen touha v duších žhavě plála dál(J5m) a Lásky zázrak novou závratí(J5m) kraj celý jímal v jara polibcích(J5m) a vůni květů dýchal na lidi(J5m) Když míza stoupá v křehkých lodyhách(J5m) když bílé květy líbá vlahý vzduch(J5m) když ptačí zpěv zní trylkem svatebním(J5m) to zázrak Jara vždycky vrací se(J5m) a Láska zase světu kraluje(J5m) a její píseň celým kosmem zní(J5m) Je torsem symfonie píseň ta(J5m) jíž slavně zvučel celý Eden kdys(J5m) když štěstí bylo věčné pro lidi(J5m) a jaro tehda kvetlo bez konce(J5m) Teď zbyl nám jenom melodie stín(J5m) však sladký dost pro bídu života(J5m) jenž v duši lidské znovu zazvučí(J5m) když Jara kouzlo zemi posvětí(J5m) v každém srdci touha rodí se(J5m) a v každém srdci prudčej bije krev(J5m) a v každém srdci láska rozpučí(J5m) Tak bylo tehda z jara na večer(J5m) když v klášteře až někde v Padově(J5m) na galerii která v širý kraj(J5m) své otvírala hrdé oblouky(J5m) mnich Antonio vyběh zoufalý(J5m) Od jitra časného měl v krvi jed(J5m) sup jak by mythu útroby mu rval(J5m) a ňadro někdo svíral k bezdechu(J5m) Jak prchlý galejník byl děsem štván(J5m) Dlel marně v zahradě pak do cely(J5m) se uzavřel však klidu nenašel(J5m) ni v samotách ni běda v modlitbách(J5m) Vzal knihu brzy však ji odhodil(J5m) jak písmena by v oči bodala(J5m) Pak znovu marně těkal zahradou(J5m) necítil vůni květů nádherných(J5m) a jejich barvy netěšily ho(J5m) jen pořád cítil že se blíží cos(J5m) by zvrátilo mu základ života(J5m) a bezpříkladné jeho zbožnosti(J5m) že jakýs přízrak v patách jemu jde(J5m) jak výčitka za hříchy smrtelné(J5m) Tak Jidáš mohl asi trpět jen(J5m) za velikou svou zradu zločinnou(J5m) A marně pátral Antoniův duch(J5m) co znamenat má mučivý ten vír(J5m) zda boží trest či zkouška těžká jen(J5m) či smrti přízraky či šílenství(J5m) v nitru jeho pořád žár ten plál(J5m) a nikdy v žití trýzní takovou(J5m) mnich Antonio zbožný netrpěl(J5m) A naposledy skoro bezduchý(J5m) šel v baziliky přítmí tišivé(J5m) a chtěl tam vznésti velkou modlitbu(J5m) před Spasitelem jehož miloval(J5m) tak nevýslovně jako andělé(J5m) Však také zde Jak věčné prokletí(J5m) se mramorové sloupy týčily(J5m) a zlatý oltář jak by propad se(J5m) a všecko kol ho těžce dusilo(J5m) jak klenba chrámu naň by padala(J5m) jak šílenství by vešlo v duši mu(J5m) jak moře kdyby v něm se rozlilo(J5m) jak věčná poušť by kolem zela jen(J5m) A celý život marným se mu zdál(J5m) že marně vzdal se svého bohatství(J5m) a marná byla jeho čistota(J5m) jakoby zoufal v štěstí zbožnosti(J5m) jakoby Bůh již nebyl nad zemí(J5m) jak štěstí každé každé spasení(J5m) mu bylo zašlo toho večera(J5m) a jeho muka že jsou bez konce(J5m) Prch z chrámu jako štvaný Tónio(J5m) a spěchal chodbou k velké terase(J5m) jež galerií byla zdobena(J5m) O sloup se opřel aby nepad již(J5m) a chtěl se modlit Ale nemoh zas(J5m) Jsem v ďábla moci duše tázal se(J5m) Jen srdce slyšel tlouci v odpověď(J5m) jen v prsou bouře divě řádila(J5m) a v spáncích bila krve kladiva(J5m) a celá hlava žhnula horečkou(J5m) a zdálo se mu že je zatracen(J5m) a neuvidí nikdy boží ráj(J5m) Jak námořník jenž hledí smrti vstříc(J5m) jak odsouzenec na meč katův zří(J5m) jak náměsíčný nocí bloudící(J5m) tak zíral tupě dolů do kraje(J5m) kde slunce rudozlatá monstrance(J5m) již dotekla se vrchů hřebene(J5m) a v údolí šli lidé s polí již(J5m) a ptáci pěli slední trilky své(J5m) a květy jara vůní opojnou(J5m) vzduch sytily U paty kláštera(J5m) pad v jeho oči všední lidský zjev(J5m) Muž zralý silný jako Tonio(J5m) Byl zdravý brunátný se zápalem(J5m) své pole kypřil v tuhé lopotě(J5m) Teď hlavu zdvih a pohled k vesnici(J5m) a náruč svoji rozpřáh zajásal(J5m) Můj sladký syn a moje Aneta(J5m) v chvíli přišla k němu spěchajíc(J5m) hle mladá žena s hoškem buclatým(J5m) Ji zlíbal v čelo a pak hoška vzal(J5m) jenž usmíval se v bílé košilce(J5m) a celoval ho dlouho vášnivě(J5m) V tom velkém štěstí prostých lidí tří(J5m) byl čistý souzvuk chorů andělských(J5m) Pak žena rýč a muž si hoška nes(J5m) a ku své chatě zvolna kráčeli(J5m) až za pahrbkem nízkým zapadli(J5m) On viděl vše o sloup svůj opřený(J5m) to celé štěstí lidské trojice(J5m) a Antonio dosud nepoznal(J5m) tak z blízka život chudých hříšníků(J5m) a jejich nízké štěstí pozemské(J5m) a snad je nechápal či chápal snad(J5m) Vír v jeho hlavě každou vteřinou(J5m) se měnil v orkán pouště písečné(J5m) až náhle se mu v očích zatmělo(J5m) a jako stožár bleskem podvrácen(J5m) kles bez vědomí k dlažbě kamenné(J5m) a v mrákotách se skácel bezduchý(J5m) Noc vzešla brzy světlá královská(J5m) Na nebes klenbě temně azurné(J5m) snad všecky hvězdy vzplály v jas(J4m) Snad v zlaté době jarních slavností(J5m) Noc přišla se Dnem v kráse závodit(J5m) tak byla smavá skvělá mystická(J5m) Pak z mrákot probudil se Tónio(J5m) po bezvědomí dlouhém tíživém(J5m) Vstal svěží pružný jakby obrozen(J5m) a němě zíral v zázrak noci té(J5m) Byl kliden již a velkou hádanku(J5m) své smutné trýzně viděl jasně teď(J5m) A na kolena klekl ruce zdvih(J5m) i oči k nebi a pak modlil se(J5m) ne volal spíše v zbožné vroucnosti(J5m) ve žhavé touze býti vyslyšen(J5m) že smilování bude v nebi dost(J5m) A tak se modlil k hvězdám planoucím(J5m) Ó nejvýš milosrdný Bože můj(J5m) Ó pane můj ten hřích já neznal jsem(J5m) Já nikdy o něm v písmech nečetl(J5m) od učitelů nikdy neslyšel(J5m) A přec to hřích vždyť zaň tys trestal mne(J5m) O nejvýš milosrdný Bože můj(J5m) já o tom hříchu neměl tušení(J5m) ba cestu v něm jsem viděl k svatosti(J5m) Já mnil že člověk nejlíp učiní(J5m) když jenom Tobě žije na zemi(J5m) v tom byl blud a rouhavý jen hřích(J5m) Teď mysl moji osvítil jsi v ráz(J5m) Tys proto lidi lidmi učinil(J5m) by lidský život žili na zemi(J5m) a proto jeden zákon dal jsi nám(J5m) i přírodě by věčně plněn byl(J5m) Však já se vymknul tomu zákonu(J5m) jak bludný lidský k tomu sved mě řád(J5m) jejž člověk hříšný mohl psáti jen(J5m) a člověk jenž byl Tebou zavržen(J5m) Toť hřích můj velký Já však spáchal jej(J5m) jen z lásky k Tobě Pane veliké(J5m) Ó nejvýš milosrdný Bože můj(J5m) ty neskončený ve své milosti(J5m) a přebohatý v odpuštění svém(J5m) mou vyslyš prosbu žhavou pokornou(J5m) Buď odejmi mi pouta člověctví(J5m) a vznes mě s této země k Sobě výš(J5m) anebo dej mi bych se mohl stát(J5m) zas člověkem a jako člověk žít(J5m) jak věčný káže zákon Přírody(J5m) ó dej mi abych mohl k hrudi své(J5m) jak otec vinout synka drobného(J5m) jej celovat a hýčkat vášnivě(J5m) být chotěm otcem celým člověkem(J5m) a porušený splnit zákon tvůj(J5m) Tak k nebi tklivě chvěl se jeho hlas(J5m) v tom hlase plakal život zmařený(J5m) v tom hlase lkala otrávená krev(J5m) a žalovalo mládí ubité(J5m) a mladé srdce k smrti zbodané(J5m) v hlase celá duše letěla(J5m) až k trůnu nebes Brzy vyslyšen(J5m) byl žhavý výkřik duše zmučené(J5m) a s milostí svou dlouho neváhal(J5m) ten k němuž volal s takou důvěrou(J5m) a jehož Bohem pojmenoval mnich(J5m) Hle před ním náhle světlo mystické(J5m) se rozzářilo jasem slnivým(J5m) a před užaslým mnichem v blaženství(J5m) se zjevil drobný hošík buclatý(J5m) tak malý bosý v bílé košilce(J5m) tak krásný že ho mohla chovat jen(J5m) jediná matka v celé věčnosti(J5m) v očkách plál mu úsměv nebeský(J5m) a kolem hlavy božství majestát(J5m) Mnich zíral němě na zjev milostný(J5m) tak sladký něžný a tak velebný(J5m) A otevřelo dítě ústka svá(J5m) a promluvilo hlasem přesladkým(J5m) Bůh Antonio slyšel prosbu tvou(J5m) sám syna svého k tobě posílá(J5m) by tvým byl synkem tolik touženým(J5m) Mě přiviň k hrudi jako dítě své(J5m) Tak praví legenda Na terase(J5m) byl Antonio mrtev nalezen(J5m) až pozdě k ránu v jitřním úsvitu(J5m) když mniši všude marně hledali(J5m) a nevěděli kde je Tónio(J5m) z jeho oka zářil štěstí jas(J5m)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1014. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó ROZKOŠ ŽIVOTA. (Karel Babánek)
  2. LOVCI KRÁSY. (Antonín Sova)
  3. NOC HVĚZDNÁ... (Louis Křikava)
  4. Na skále vysoké, jež sálá parnem léta, (Rudolf Medek)
  5. LÍPA (Stanislav Kostka Neumann)
  6. I V SOUMRAK DUŠE MÉ... (Otokar Březina)
  7. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)
  8. Ouvertura epopeje. (Jaroslav Vrchlický)
  9. VČELY (Jan Opolský)
  10. ERITIS SICUT DEUS. (Josef František Karas)