Na skále vysoké, jež sálá parnem léta,

Rudolf Medek

Na skále vysoké jež sálá parnem léta(J6f) stál hrdý vypiatý ve chvíli večerní(J6m) překrásný jako strom když v poupatech svých zkvétá(J6f) v naději vítězné o příštích plodech sní(J6m) stál v slunci hořícím v zář stopen plamenů(J6m) v svých zlatých vrkočích milostný přízrak snů(J6m) Vzdech polí k němu spěl a prudká vůně lesů(J6f) zpěv ženců v údolích a drvoštěpů hlas(J6m) sem ostříž vznesl se a sedl na útesu(J6f) Zřel sladkou zemi svou vnořenou v mroucí jas(J6m) dech cítil vonných brázd hluk slyšel rušných měst(J6m) hlas kupců neznámých na křižovatkách cest(J6m) zřel háje posvátné jež zpustošil hlad času(J6f) však zpěvu neslyšel jenž kdys v nich plesně zněl(J6m) neslyšel modliteb ni písní hodokvasů(J6f) a smuten k dalekým pak horám takto děl(J6m) Má země stárnoucí v tvých hájích opuštěn(J6m) na starých oltářích můj zmírá sladký sen(J6m) Zřím mládí tvého jas vášnivý oheň zraků(J6f) nevinný úsměv úst jichž červeň žárem plá(J6m) tvých zpěvů slyším moc nad písně sladší ptáků(J6f) znám srdce tvého hlas v němž hoří síla zlá(J6m) chvěji se rozkoší tvých kouzel omamných(J6m) a posléz v klínu tvém spím opojen a tich(J6m) s mroucím večerem jenž kol své stíny věsí(J6f) kdy zmlká křídel vzmach svět starý touží spát(J6m) a v mlžných roklinách jen hučí černé lesy(J6f) ó širá země má zřím jas se prostírat(J6m) tvé krásy mroucí již po nivách zelených(J6m) kdy měsíc vychází poslední z věrných tvých(J6m) A bozi vyhnaní se v háje navracejí(J6f) zpěv mladých kněžek zní les šumí šepotem(J6m) jdou davy hrdinů jež k hvězdné záři spějí(J6f) rod silných vznešených jde za velikým snem(J6m) dar mládí věčného střehoucí v ňadrech svých(J6m) dech živé rozkoše na ústech žíznivých(J6m) Zde stojím opuštěn syn orla s holubicí(J6f) blesk síly vadnoucí svit něhy poslední(J6m) Rmut hoře věčného jak stín jde mojí lící(J6f) svou stopu hlubokou nezmarně vrývá v ní(J6m) A zrak můj daleký jenž ve snách ztracen dlí(J6m) jar mrtvých tesknotu a touhu zrcadlí(J6m) Ó země Dávný žár tvých vášní síly mládí(J6f) dnes v moje srdce dých jak jarních květů dech(J6m) a duhový jak pták sed na mé rámě kradí(J6f) a něžný pocel pil na žhavých mojich rtech(J6m) a zpíval V srdci mém jak rosný pozdrav rána(J6f) trs zkvetl naděje jež v žhavém věnci vtkána(J6f) do růží mojich snů v ohnivých poupatech(J6m)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1478. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LOVCI KRÁSY. (Antonín Sova)
  2. VE VŘESOVIŠTI. (Karel Boromejský Hájek)
  3. I V SOUMRAK DUŠE MÉ... (Otokar Březina)
  4. Legenda o mnichu Antonínu. (Milan Fučík)
  5. PŘED ROZKVĚTEM. (Antonín Sova)
  6. SMUTEK JESENĚ. (Božena Benešová)
  7. NOC HVĚZDNÁ... (Louis Křikava)
  8. KE HŘBITOVU. (Xaver Dvořák)
  9. LX. Zem se koupá v ohni západu, (Jaroslav Vrchlický)
  10. Chvála nahoty (Stanislav Kostka Neumann)