LX. Zem se koupá v ohni západu,

Jaroslav Vrchlický

Zem se koupá v ohni západu, žhavá záře nad ní kolem vzplála, jakby ze slunečných pokladů velká dlaň vše zlato rozsypala. Je to jas a sláva vítězná, až v tom lesku oči přecházejí, barev stupnice to bezmezná, která se tu mísí, plete v reji. Roztržených mračen průlinou zlaté šípy, terče nachu svítí, růží kaskady se vyřinou, temný požár v páře lučin nítí. Čím jest tato světla orgie, v níž se halí země před usnutím, rajských niv ty zlaté lilie zavěšené nebes nad klenutím? Mystická to lázeň světla jest? I les tmavý ohnivé má sloupy. Je to siré země rudý křest, dřív než tmavá Noc na trůn svůj vstoupí? Či snad jsou ty zlaté plameny, onen jas, hra barev, lesk a záře, pro zrak lidský odlesk ztlumený, pouhá předzvěst věčné boží tváře? Aby člověk v stínech večera cítil, jak ta světlá roste řeka, jaký triumf, jaká nádhera, co naň světla v rajské slávě čeká? Aby oslněný jasem zrak na lesk boží tváře zvykal sobě? Možná! – Ale proč dřív Smrti mrak, a noc dlouhá a tma věčná v hrobě?

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1007. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  2. ZIMNÍ RÁNO (Otokar Březina)
  3. Ouvertura epopeje. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Na skále vysoké, jež sálá parnem léta, (Rudolf Medek)
  5. NOC (Jan Opolský)
  6. ZÁKOUTÍ MILENCŮ (Hermor Lilia)
  7. KDYŽ MILENCI... (František Rybář)
  8. HŘBITŮVEK (Jan Opolský)
  9. I Jas oblohy kdy neporušen zmírá (Rudolf Medek)
  10. OKOUZLENÝ HVOZD (Alfons Breska)