ZÁKOUTÍ MILENCŮ

Hermor Lilia

Povlává stále kadeř zjasněná, ta plavá vločka posledního svitu uvázlá u keřů, jichž rouno temnící na krajích pohladil jas nebes chabnoucích. Tam vlní se šat bílý. Onde tvář milostná ruší mlčení pozvolným posunem svým k obloze; světelnou masku, zčechranou z příze zlata, zamřelého něžně, vloží na ni západ. Srdcí výron stojí ve vzduchu a osamělé srdce trhá slastnou silou lásky vesmírné. Proč, proč bych mír si nevzal z úsměvu těch srdcí kvetoucích, proč silný fluid jich bych nevpíjel a nebyl tajně účasten němé hlubokosti jejich lásky, jako týmž co oni, dlouze vnikavým šumem akátů jsem prolínán?

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1062. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I Jas oblohy kdy neporušen zmírá (Rudolf Medek)
  2. Agonie touhy. (Otokar Březina)
  3. Zpěv jitřní (Rudolf Medek)
  4. DUŠE (Jan Opolský)
  5. LX. Zem se koupá v ohni západu, (Jaroslav Vrchlický)
  6. Ouvertura epopeje. (Jaroslav Vrchlický)
  7. HŘBITŮVEK (Jan Opolský)
  8. ROZESLÁNÍ UČENNÍKŮV. (František Taufer)
  9. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  10. Půlnoc bohů (Rudolf Medek)