Povlává stále kadeř zjasněná(Na)
ta plavá vločka posledního svitu(Na)
uvázlá u keřů jichž rouno temnící(Na)
na krajích pohladil jas nebes chabnoucích(Na)
Tam vlní se šat bílý Onde tvář(Na)
milostná ruší mlčení(Na)
pozvolným posunem svým k obloze(Na)
světelnou masku zčechranou(Na)
z příze zlata zamřelého něžně(Na)
vloží na ni západ Srdcí výron(Na)
stojí ve vzduchu a osamělé srdce(Na)
trhá slastnou silou lásky vesmírné(Na)
Proč proč bych mír si nevzal z úsměvu(Na)
těch srdcí kvetoucích proč silný fluid jich(Na)
bych nevpíjel a nebyl tajně účasten(Na)
němé hlubokosti jejich lásky(Na)
jako týmž co oni dlouze vnikavým(Na)
šumem akátů jsem prolínán(Na)
viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie
1062. báseň z celkových 1655
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
I Jas oblohy kdy neporušen zmírá
(Rudolf Medek)
-
Agonie touhy.
(Otokar Březina)
-
Zpěv jitřní
(Rudolf Medek)
-
DUŠE
(Jan Opolský)
-
LX. Zem se koupá v ohni západu,
(Jaroslav Vrchlický)
-
Ouvertura epopeje.
(Jaroslav Vrchlický)
-
HŘBITŮVEK
(Jan Opolský)
-
ROZESLÁNÍ UČENNÍKŮV.
(František Taufer)
-
ZÁPAD
(Rudolf Medek)
-
Půlnoc bohů
(Rudolf Medek)