HŘBITŮVEK

Jan Opolský

Je poledne. Stín v parnu nepohne se, jen jíva bílá neslyšně se třese, jsouc výhní jata, na plném žáru mramor prudce sálá, teď hýří ohněm i ze svého mála soch stará zlata. A vůně kytic obsažná a těžká jak oblak zhustlý na témž místě mešká, by dech ji přijal, jed, který smrti příchuť dává skvělou, v takové moci kolem sebe stelou výrony fial. Vzduchová výheň. Smutně zvučí včely. Nelze už nikdy suché imortely napojit medem. Umíme zemřít, vejít v tyto sady, tichounce ležet v režných travách tady, žíti však nedovedem. Na horkém písku ani krůček živý. Zrození v temnu. Život uhrančivý, Smrt jenom sladká. Fialy dýší, odumřelé z vedra, tam, kde jich vůně obzvláště je štědrá, leží má matka.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

696. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDYŽ MILENCI... (František Rybář)
  2. OBLAKA TÁHNOU ZA OBLAKY (Antonín Sova)
  3. zmije (Stanislav Kostka Neumann)
  4. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  5. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)
  6. BALLADICKÁ BÁSEŇ O MARCELE Z TOHOTO SVĚTA. (Antonín Sova)
  7. PŘÍZRAK (Božena Benešová)
  8. NA JEJÍŽ ŇADRECH. (František Taufer)
  9. K VEČERU. (František Taufer)
  10. NOC (Jan Opolský)