PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ.

Josef Svatopluk Machar

Ta smavá Jitra v bílých košilkách, jež zlatým prstem spánek s očí plaší, svět obalují v bleskotavý prach a fialek dech sypou v duši naši – ta Poledne, jež přijdou s růžemi v své bílé ruce, vinou je kol hlavy, co zatím v šíř i dáli na zemi svit slunce leží nádherný a plavý – ty Večery, ty štíhlé, diskretní, jimž vkládáme v klín hlavu unavenou, co zatím kolem píseň cikád zní a louky dýší vůní roztouženou – ty Noci tiché, které černý zrak a v něm hvězd plno bezbolestných mají, kol čel a duší našich bledý mák svou dobrotivou rukou oplítají – já v otroctví jal, já je pevně spjal řetězem, vyšlým z žhavé výhně přání, a k službě Vaší posýlám je dál před smutné, tmavé Vaše oči, paní. A na cestu jsem svítil za nimi červenou krví révy spravedlivé, a provází je kroky tichými mé Přátelství v své oddanosti tklivé...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1429. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA JEJÍŽ ŇADRECH. (František Taufer)
  2. PÍSEŇ, KDYŽ DUŠE USNULA... (Viktor Dyk)
  3. II. Somnambula. (Jiří Karásek)
  4. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  5. LX. Zem se koupá v ohni západu, (Jaroslav Vrchlický)
  6. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  7. Návrat. (Otokar Březina)
  8. KDYŽ MILENCI... (František Rybář)
  9. Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku, (Emanuel Hauner)
  10. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)