Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku,

Emanuel Hauner

Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku, jenž spaluješ můj mozek vzpourou vášnivou na rozpáleném loži v nocech extatických. Své bílé ruce nevztahuj mi v ústret, ty bílé ruce, jimiž tiskla jsi v svá bílá prsa mou hlavu rozpálenou žárem svého pohlaví. Spal dechem svého chtění oči moje vytřeštěné, by opraskané rety nenašly víc polibek tvůj vlhký. Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku, však nenič, nepal mne a vyjednávej se mnou jak nevěstka ve temných koutech ulic. Já nechci tě, já prosím tebe, kletby tobě vrhám. Já prosím tě, ty přízraku tak pálící a žhoucí, o nenavštěvuj mne víc v nocech extatických; vší silou nenávisti své i lásky zaklínám tě: o nevyháněj mne ze zahrad vonících mé duše.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

981. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pokrytec. (Milan Fučík)
  2. L. Jak nikdy dřív! (Xaver Dvořák)
  3. Rukojmí (Rudolf Medek)
  4. Úzkost duše. (František Sís)
  5. Bílé objetí. (František Sís)
  6. SLZA (Arnošt Procházka)
  7. Kořist vášní. (František Sís)
  8. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  9. PŮLNOC. (Karel Toman)
  10. Sentimentální žádosti (František Gellner)