L. Jak nikdy dřív!

Xaver Dvořák

Ač nezřím Tebe, tuším blízko Tě, blíž, čís ruce bílé, mateřsky měkké, s mé duše zvedají tíž, jí připínají stříbrná křídla a vábí ji výš, a odkrývají tajemná zřídla, v nichž Ty jak zázrakem zrcadlíš. Je tolik záře všude, sváteční klid a všecko nitro prostřeno bíle, kdos měl by v triumfu vjít, vše v sladkém čeká strnutí dlouze, až začne roh znít, a jazyk mé se rozváže touze, jež chce Tě jásotem pozdravit. Vše přešlo již, co život stínilo mrak, mé duše blankyt azurem plane, vše zapomenuto tak, má bolest, smutek, nenávist všecka, a čist je můj zrak jak právě narozeného děcka, a k Tobě zvedá se nad oblak. Dech vůně vzácné vane s neznámých niv a prosycuje balsámem duši, kdos jiný ve mně je živ, Ty sám tak liliový a skvělý a činíš ten div, že rozkoš je mi, život svůj celý tak milovat Tě, jak nikdy dřív!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

606. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Innocentia. (Xaver Dvořák)
  2. Toť plamen! v něm má bytost dohořívá; (Xaver Dvořák)
  3. Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku, (Emanuel Hauner)
  4. Písně svatební. (Milan Fučík)
  5. II. Somnambula. (Jiří Karásek)
  6. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  7. Vztažené ruce... (Růžena Jesenská)
  8. Hymna Kráse. (Hanuš Jelínek)
  9. V HOŘÍCÍM KEŘI. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  10. Kde jsi, Ženo – (František Sís)