L. Jak nikdy dřív!

Xaver Dvořák

L.
Jak nikdy dřív!
(Příteli básníku Ad. Černému.)
Ač nezřím Tebe, tuším blízko Tě, blíž, čís ruce bílé, mateřsky měkké, s mé duše zvedají tíž, jí připínají stříbrná křídla a vábí ji výš, a odkrývají tajemná zřídla, v nichž Ty jak zázrakem zrcadlíš. Je tolik záře všude, sváteční klid a všecko nitro prostřeno bíle, kdos měl by v triumfu vjít, vše v sladkém čeká strnutí dlouze, až začne roh znít, a jazyk mé se rozváže touze, jež chce Tě jásotem pozdravit. 98 Vše přešlo již, co život stínilo mrak, mé duše blankyt azurem plane, vše zapomenuto tak, má bolest, smutek, nenávist všecka, a čist je můj zrak jak právě narozeného děcka, a k Tobě zvedá se nad oblak. Dech vůně vzácné vane s neznámých niv a prosycuje balsámem duši, kdos jiný ve mně je živ, Ty sám tak liliový a skvělý a činíš ten div, že rozkoš je mi, život svůj celý tak milovat Tě, jak nikdy dřív! 99