XXXV. Liliím.

Xaver Dvořák

XXXV.
Liliím.

Mé bílé sestry, lilie, ó buďte pozdraveny! mně kouzlíte zjev Marie, jež požehnaná nad vše ženy a nebeská je lilie. Mé bílé sestry, lilie! Jest úběl váš tak skvoucí, že divem v tvaru hostie v něj odívá se Všemohoucí, květ mystický když rozvije. Mé bílé sestry, lilie! Hle, vaše družky slaví Pán, patře v šírém poli je, nad Šalamouna zlatohlavy a luzných barev orgie. 65 Mé bílé sestry, lilie! Šat máte nevinnosti; když v srdci Duch nám rozlije proud mystický, jenž hříchu zhostí, skví duše naše lilie. Mé bílé sestry, lilie! Až nesmrtelnost tělu Pán vrátí, v krvi obmyje je Beránkově do úbělu a do svých zahrad štípí je, vám rovné, sestry lilie! 66