XXXV.
Liliím.
Mé bílé sestry, lilie,
ó buďte pozdraveny!
mně kouzlíte zjev Marie,
jež požehnaná nad vše ženy
a nebeská je lilie.
Mé bílé sestry, lilie!
Jest úběl váš tak skvoucí,
že divem v tvaru hostie
v něj odívá se Všemohoucí,
květ mystický když rozvije.
Mé bílé sestry, lilie!
Hle, vaše družky slaví
Pán, patře v šírém poli je,
nad Šalamouna zlatohlavy
a luzných barev orgie.
65
Mé bílé sestry, lilie!
Šat máte nevinnosti;
když v srdci Duch nám rozlije
proud mystický, jenž hříchu zhostí,
skví duše naše lilie.
Mé bílé sestry, lilie!
Až nesmrtelnost tělu
Pán vrátí, v krvi obmyje
je Beránkově do úbělu
a do svých zahrad štípí je,
vám rovné, sestry lilie!
66