XXX. Jsi píseň

Xaver Dvořák

XXX.
Jsi píseň

Jsi píseň, po níž duši lačně vzpínám, jí naslouchám do dálek tušených jen, a nevím, zda pravda je, pouhý či sen – však melodie nikdy nevzpomínám. Keř liliový zkveteš před očima, pel stříbra se po květech plameny vzňal; však duch můj když nad ním tu v úžasu stál, kdos do zahrad jej bájných odenímá. Jak číše zlatá vynoříš se skvoucí, jež révou se ze srdce hlubin Tvých rdí; však rtové mí žhavě když nahnou se k ní, v taj rozplýváš se duši nevidoucí. Jen hlava trním zraněná, když v snění se zjevíš mi s bolesti pohledem Svým, s tím čelem kol do krve rozbrázděným a na rtech siných slova uděšení, tu zůstáváš v dny, noci v duše hloubi a slzy Své krvavé splývati dáš, a srdce mé třesoucí neodmítáš, když v něm se Tvoje krev s mou krví snoubí. 57