XIX. Dobrý pastýř.

Xaver Dvořák

XIX.
Dobrý pastýř.
(Paní B. Štefanové, spisovatelce.)
Ach, dobrý pastýř! po pláni vlní se stříbro jeho stád, a v prostřed jejich vlnivého shonu, tu, prostřed plný lásky zůstal stát, ozářen světlem sladkých polotonů. Bdí! Aby nezdřím’ chvílí unaven, skráň opřel bledou věnce do trnoví; tak u stáda bdí Svého v noc i den, kol skrání vínek kvete purpurový. Svou pastýřskou hůl zaryl Sobě v zem, Své nohy přibil jedním hřebem na ni, by nemohl se spasit útěkem, by nemohl se vzdálit do skonání. A ruce rozpial a je přibil též, když klesaly a pohnutím se třásly, jak jejich štít, jak spásy jejich věž, by pokojně se kolem něho pásly. 36 A bílý bok Svůj pro ně otevřel, zkad krve pramínek se dolů řine, neb pastýři jich bylo v srdci žel v té poušti bez cisterny, nehostinné. A kol se vlní stříbro Jeho stád, horečným světlem lásky oči hrají, tak stojí dobrý pastýř dosavad u cest, jež k věčnosti se protínají. 37