XXIX. Renaissance.

Xaver Dvořák

XXIX.
Renaissance.
(Slov. mistru, prof. Jar. Vrchlickému.)
Dech Boží vane přes mé pláně, to hnutí cítím v hlubinách, já poddávám se odhodlaně a bez výkřiku, jako v snách. Proud světla hrne se tam ve tmy, jež dlouho vládly nade mnou, a blankyt mystický zas zved’ mi s tou nádherou vší tajemnou. A nivy duše květů krásou hned do dáli se prostřely, a pole její těhotná jsou k žni budoucí; ach, přijde-li! I slunce vrátilo svou záři mým dnům, jichž řada v letu jde, v mé noci luna s bledou tváří s hvězd tisíci se zjevuje. A s duše jak by odhaloval kdos obraz zapomenutý, a krásou, již jsem podceňoval, ó jak jsem nyní pohnutý! 56