Vztažené ruce...

Růžena Jesenská

Vztažené ruce, tiše vztažené ruce do nocí mých bíle svítí, a volají, volají bílé ty ruce a kvílejí, proč nedám jim píti. Nastavují své vyprahlé dlaně, a já, já – nemám již zázračné rosy; ať pošlou mi slunce, ať dají mi hvězdy ty ruce, jež o krůpěj prosí. A já jim dám nejenom pramen a sílu a srdce, dám všecku duše své vůni, a ruce, ty vztažené, prahnoucí ruce vzkřísí se v tajemství rosy mé tůni. Nebudou ruce víc – bude to kvetoucí brána, která se rozklene do výše hvězdné, a pít budem spolu a nabírat zázračné rosy z rozkoší vásy bezdné.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1203. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA JEJÍŽ ŇADRECH. (František Taufer)
  2. Májová. (Růžena Jesenská)
  3. L. Jak nikdy dřív! (Xaver Dvořák)
  4. NOKTURNO. (Růžena Jesenská)
  5. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  6. Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku, (Emanuel Hauner)
  7. PŘÍPITEK VE SLOHU Z XVIII. STOLETÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  8. K BÍLÉMU MĚSTU (Růžena Jesenská)
  9. V hluboké noci... (Růžena Jesenská)
  10. O láska k umění mou duši svádí, (Adolf Racek)